Základ o kajacích a kanoích

V článcích "To základní o ..." můžete najít přehledně zpracované ty nejzákladnější informace, které by měl každý člověk zajímající se o vybavení do přírody znát. Postupně by se zde měly objevit základní informace ze všech oblastí. Druhý článek na toto téma je o turistických lodích.

ROZMĚRY A VLASTNOSTI KÁNOÍ A KAJAKŮ

Délka
Délka lodi určuje, kolik se do ní vejde nákladu (u kánoí přibližně platí, že střední polovina lodi poskytuje 75% výtlaku, u kajaků to bývá méně). Čím delší je čára ponoru a čím užší je ponořená část, tím rychleji loď pojede a snáze bude udržovat přímý směr. Vlivem dynamických poměrů při jízdě bude mít delší loď při stejné rychlosti menší vlnový odpor než loď krátká a k udržování rychlosti bude zapotřebí méně sil.

Šířka
Šířka se udává buď jako maximální nebo na čáře ponoru. Loď plující na klidné vodě při svém pohybu rozráží hladinu a jako klín tlačí vodu na povrchu do stran a dolů. Čím širší je ponořená část lodi, tím větší je třeba energie na „rozehnání“ vody a tu samozřejmě dodáváme pádlováním. Kánoe mívají většinou souměrné trupy, některé, zvláště ty určené na rovnou vodu, bývají mírně asymetrické, a mívají mohutnější příď. U cestovních kajaků nejsou asymetrické trupy nikterak vzácné a převládají spíše širší zádě.

Hloubka
Hloubka se u kánoí měří nejčastěji v jejich středu, kde bývají nejnižší, od horního okraje bortu (límce) k nejhlubšímu bodu dna. Někdy se měří též od nejvyššího bodu špiček na dno, tento údaj však nemůže vypovídat o tom jak hodně nebo málo je loď náchylná k nabírání vody ve vlnách. Pro tuto informaci je nejdůležitější volná výška, tj. vzdálenost od hladiny k hornímu okraji bortu. Tento údaj vypovídá též nejlépe o náchylnosti na boční vítr a zalévání ve vlnách (to však hodně souvisí i s délkou lodi – dlouhá loď se zatápí při průjezdu vlnou více než stejně vysoká loď krátká). Bohužel údaje udávané výrobci nejsou měřeny jednotně a většinou ani nespecifikují o jakou výšku jde. Je proto nejlepší loď nejprve vyzkoušet se zatížením a na typu vody, kde ji hodláme používat.

Stabilita
Není jedna, rozlišují se: počáteční (primární) stabilita - znamená stabilitu lodi v klidu na rovné hladině, tedy její tendenci buď setrvat v rovnovážné poloze nebo se do ní vrátit.Konečná stabilita (sekundární) je stabilita lodi nakloněné na bok. Bod zlomu je takový náklon, při němž dochází k výrazné změně stability. Směrová stabilita je tendence lodi držet při jízdě přímý směr.

Tvarování dna a boků
Tvary lodi v příčném řezu mají vliv především na stabilitu, ale také na rychlost, točivost a přípustný objem nákladu. Zde jsou základní tvary řezů:

oblý (kulatý) – má nejmenší ponořenou plochu, ale díky největší vratkosti by se hodil snad jen pro závodní lodě. Ale pozor: tolik populární Vydra byla kdysi závodní lodí a má proto dno spíše kulaté, zřejmě právě pro svou ovladatelnost je u nás stále nejoblíbenější lodí;

plochý – největší ponořená plocha, zato ale velký výtlak, počáteční stabilita a nejlepší točivost;

ostrý (V-řez) – ponořená plocha roste rychle s tíhou nákladu, ostrý V profil má vynikající konečnou stabilitu, zato však nejhorší točivost.

Tvary současných lodí jsou kompromisem uvedených základních profilů. U kánoí se nejčastěji používá mírně eliptický tvar, jako kompromis mezi plochým a kulatým dnem vhodný především pro proudící vody. Toto tvarování navíc značně zpevňuje trup a hodí se proto především pro lehké kompozitové konstrukce. Mírně zaoblené dno (mělký oblouk) má velmi dobrou počáteční a dostatečnou konečnou stabilitu, chová se dobře ve vlnách, kdy má tendenci spíše udržovat vodorovnou polohu. Oproti tomu kombinace plochého a ostrého dna (mělké V) je vynikající na klidné vody – ostřeji krájí hladinu a má proto lepší směrovou stabilitu a dobře jede vpřed. Přestože počáteční stabilita je horší než u dna oblého, s větší tíhou nákladu rychle vzrůstá. Konečná stabilita je velmi dobrá, točivost malá. Tento tvar se častěji prosazuje u cestovních kajaků. U moderních lodí se vyskytují nejen kombinace zmíněných základních tvarů, ale jejich příčné řezy se tvarově mění podél osy lodi. Tak cestovní kajak nebo kánoe na klidnou vodu budou mít příď nejspíše tvaru ostrého V, zatímco střed lodi bude spíše plochý s mírně se rozevírajícími boky. Oproti tomu kánoe konstruovaná na překonávání peřejí bude mít tupé, ploché špičky a oblý střed s boky stočenými dovnitř. Když je řeč o tvarování špiček, je třeba vysvětlit jeho souvislost s rozrážením hladiny a jízdou ve vlnách: dlouhá a ostrá příď hladinu čistě „krájí“ a klade tak malý odpor, zatímco tupá a široká příď hladinu více čeří a brzdí tím loď v pohybu, lépe však přejíždí vlny a loď se díky tomu méně zalévá, oproti ostré přídi, která vlny spíše projíždí. O zádi, za níž se voda opět spojuje, to platí obdobně.

Posledním důležitým prvkem ovlivňujícím vlastnosti lodí jsou hrany tedy ty partie lodi, kde přechází dno v boky. Tento přechod může být buď pozvolný, zaoblený tzv. tupý hřbet nebo může být tvořen více či méně ostrým zlomem, tzv. hrana nebo ostrý hřbet. Lodě s hranou mívají lepší počáteční stabilitu, ale malou konečnou, mají výrazný bod zlomu. Pro lodě bez hrany platí opak.

Podélný profil

Při pohledu z boku jsou různé lodě různě prohnuté. Prohnutí kýlové linie má velký vliv na jízdní vlastnosti lodi. Loď s naprosto rovným kýlem má vynikající směrovou stabilitu, ale nerada zatáčí. Loď se silně prohnutým kýlem se při každém záběru více točí než jede kupředu. Nejvhodnějším kompromisem pro turistickou loď bude tedy kýl částečně prohnutý ve špičkách – vhodná míra prohnutí závisí na tom, zda dáváte při své plavbě přednost snadné manévrovatelnosti nebo směrové stabilitě.

Velikosti

Na mělké a klikaté české řeky je vhodnější kratší kánoe (cca 4–4,5 m). Její šíře (bývá nejčastěji kolem 80–90 cm) a hloubka (do vln by i při této délce měla být alespoň 35cm) závisí především na tom, kolik nákladu a osob má uvézt. Tvar dna by měl být mírně zaoblený pro lepší ovladatelnost na peřejnatých a úzkých řekách. Na řeky klidnější a na křižování přehrad a jezer by se hodily spíše kánoe delší (4,5–5 m) s méně zaobleným kýlem a dnem spíše plochým nebo mírným V. S větší délkou souvisí i větší kapacita na náklad, proto jsou takové kánoe vhodnější na delší cesty. Kánoe delší než 5m jsou v našich podmínkách neobvyklé. Hodí se spíše do divočiny nebo tam, kde se přepravují náklady na velké vzdálenosti.

Vnitrozemské a mořské kajaky jsou si rozměrově velmi podobné – délky se pohybují v rozmezí cca 4,2–5,2 m, šířky kolem 55–70 cm, dvoumístné 70–80 cm. Protože kajaky jsou (s výjimkou sit-on-topů) lodě zavřené, není jejich hloubka tak důležitým údajem, přesto však mořský kajak podle výšky ve špičkách většinou neomylně poznáte – u mořských kajaků bývají špičky výrazně zvednuté, úzké a ostré pro snadný průjezd a udržování směru ve vlnách. Jak mořské tak i vnitrozemské lodě, určené na rovné vodní plochy, mají prakticky rovný kýl. Točí proto neochotně a na velkém poloměru. Dno těchto lodí je ve špičkách téměř výhradně tvaru ostrého V a uprostřed ploché pro zvýšení stability. Díky rozšiřujícím se bokům mají vynikající sekundární stabilitu a nejsnáze zatáčejí nakloněné na bok. Kajaky, určené pro putování na řekách po proudící vodě, mají kýlovou linii více zakřivenou, bývají kratší a nižší. Vzdáleně připomínají závodní sjezdové lodě nebo dávné slalomky, jsou však mnohem stabilnější.

Charakteristickým znakem cestovních kajaků je prostor pro náklad. Ten bývá buď oddělený od kokpitu a má v palubě vlastní otvory pro nakládání, nebo se pro nakládání používá otvor pro jezdce. Nakládání a hlavně vykládání oddělených komor je jednodušší a bezpečnější z hlediska uchování nákladu v suchu i při nedobrovolné koupeli.

Cestovní kajaky
Má-li kajak být skutečným dopravním prostředkem, který vás odveze za dobrodružstvím do dalekých exotických zemí, měla by tomu odpovídat hlavně jeho výbava. Jde-li o kajak určený pro plavbu do nechráněných vod (tj. moře a velká jezera), měl by na palubě mít kromě chytacích ok (samozřejmých u všech lodí, vždy na obou koncích) také bortovou šňůru – cca 5–6 mm silný provaz vedoucí podél okrajů paluby od jedné špičky ke druhé, a každých cca 60 cm připevněný k palubě s malou vůlí. Tato šňůra prokáže nedocenitelnou službu při nedobrovolné rozplavbě, záchraně tonoucího, při vlečení nebo třeba i při vylévání. Zabezpečení kajaku proti potopení zajistí většinou dobře utěsněné komory pro náklad, nejsou-li, je opět třeba mít nafukovací vaky nebo aspoň kombinaci nafukovacího vaku a loďáku. Dále je důležitá pohodlná sedačka se zádovou opěrkou a nastavitelné nožní opěrky. Bortové šňůry, kormidla a skegy (skeg je malá ploutvička na zádi, která funguje stejně jako kýl u plachetnic) jsou vhodné u kajaků určených na nechráněné vody.

Sit-on-top
Plavidla, která se velmi podobají kajakům. Jezdec však nesedí uvnitř, ale, jak napovídá anglický název, na palubě. Nemá tedy nohy zaklesnuté v opěrkách na spodní straně límce, ale prostě jen „sedí nahoře“. Sit-on-topy se používají spíše na pobřežní rekreaci než na nějaké delší cesty. Někteří nadšenci je sice používají na expediční cesty do teplých krajin, ale v našich podmínkách nejsou pro cestování asi příliš vhodné. Jsou-li určeny i pro jízdu na obtížnější vodě, mají řešeno i uchycení kolen, aby vodák ve vlnách nepadal. Nejčastěji se používají široké popruhy a výstupky paluby pro oporu chodidel.